Dvě tváře

Ann, esesmanova žena, která se právě přistěhovala do Osvětimi, se v novém domově zpočátku\r\nnecítí dobře. Je vyděšená, protože ještě nikdy svého milovaného Hanse neviděla tak unaveného.\r\nNabývá přesvědčení, že jeho práce musí být skutečně těžká a vyčerpávající, protože\r\njejí muž je podrážděný. Nejvíc ji trápí to, že jí nechce říci, co přesně dělá, což v ní vyvolává\r\nještě větší neklid. Ann nepochybuje o tom, že neustálý kontakt s těmi zločinci v pruhovaných\r\npyžamech se negativně odráží na jeho zdraví.\r\n

\r\nPo úmorné práci v osvětimském táboře se esesmani vraceli do svých domovů, přímo do náručí\r\nsvých žen a dětí. Nedaleko za táborovými dráty pěstovali růže nebo chovali králíky,\r\nv zahradách radostně poštěkávali psi.\r\n

\r\nO jejich pohodlí se starali vězni a místní civilisté, kteří pro ně museli pracovat. Esesmani pili\r\nv místní kantýně, chodili do veřejného domu, jezdili\r\nna výlety a zamilovávali se do děvčat z okolí. Některým\r\nse život v Osvětimi tak zalíbil, že jej nechtěli opustit.\r\nA někteří se tam vraceli dokonce i po válce.