Roza Šaninová, jejíž vzpomínky se nyní dostávají do rukou českému\r\nčtenáři, patřila k nejznámějším sovětským odstřelovačkám za druhé\r\nsvětové války. V bojích na frontě se proslavila nejen díky mimořádné\r\nodvaze, za což byla vyznamenána jako jedna z mála sovětských vojaček\r\nŘádem slávy druhého a třetího stupně, ale také díky své nesporné\r\nkráse, kterou využila sovětská propaganda ve velkém množství\r\nválečných periodik, které zásadním způsobem ovlivňovaly\r\nmladou generaci v podpoře válečného úsilí. Autorka byla také vynikající\r\nodstřelovačkou, která měla na svém kontě podle neoficiálních\r\nzáznamů 75 či 76 zabití nepřítele a spolu s dalšími dvěma mladými\r\nženami byla součástí skupiny pojmenované jako Prchající trojka.\r\nRoza byla jednou z přibližně dvou tisíc odstřelovaček, které Sověti za\r\nválky vycvičili ve svých výcvikových střediscích a které měly podle\r\nneoficiálních záznamů zastřelit více než jedenáct tisíc Němců. Více\r\nnež 250 mladých dívek, včetně Rozy, zaplatilo za své hrdinství životem.\r\n
\r\nVzpomínky Rozy Šaninové, které zachycují její službu od října\r\n1944 do její smrti v lednu 1945, kdy se spolu s dalšími vojáky\r\na vojačkami účastnila mimořádně tvrdých bojů v Bělorusku, v Pobaltí\r\na velké sovětské ofenzívy ve východním Prusku, jsou dokladem nejen\r\no jejím hrdinství, ale také o zoufalství a rozervanosti, kterou prožívala,\r\no poměrech a postavení vojaček v sovětské armádě, o jejích\r\nláskách, přátelstvích a zklamáních ze surového života na frontě. Roza\r\nbyla, jak vysvítá z Deníku, velmi citlivá a talentovaná dívka, projevující\r\nvelký zájem o literaturu, umění a vzdělání, která zahynula\r\nv pouhých jednadvaceti letech v prudkých bojích u města Znamenskij\r\nv Kaliningradské oblasti.
