Povídky Jaroslava Dobiáše mají švih, autor obdivuhodně šetří slovy a umí navodit sugestivní atmosféru. Ta výstižná úspornost, jakož i spíše lyrické než epické ladění, to mi připomnělo Minutové romány starého dobrého Petera Alten-berga. Ten byl ovšem polytematický, a rozhodně ne tak eroticky vyhrocený jako Do-biáš. Je vi-dět, že i tak otřepané téma jako naléhavá mužská sexualita se dá psát nekonven-čně a s espritem.
