Lettipark

Jak blízko můžeme být lidem, které milujeme?\r\nFotograf sleduje svého adoptivního syna, se zájmem i odstupem zároveň, jeho žena ten pohled vidí, a tím by se to mohlo celé pokazit. Stary? muž vzpomíná na cestu na ostrov Nantucket, poslední společnou vy?pravu s přáteli a do domu, ktery? je zatím jen nahrubo\r\npostaveny?, slovy se kreslí do vzduchu. Žena vypráví o jednom dni u jezera, o jednom neštěstí a možná i o jedné velké lásce. Dítě poprvé v životě spálí věc, která pro něj byla dlouho důležitá.\r\nPostavy Judith Hermannové jsou někdy úplně bezbranné. O to intenzivnějš. jsou jejich setkání s jiny?mi, milovany?mi nebo cizími lidmi. Tyto momenty nastávají bezděčně, bez vzruchu a pod povrchem vyvolávají existenciální tíhu. Judith Hermannová používá málo slov, ale mezi nimi se odehrávají neuchopitelné věci.\r\n