Ultima thúlé, nejzažší zem

\r\nNikoli ve smyslu „jak mnoho“, nýbrž\r\n„jak nejméně“. Právě s tímto pokušením\r\nse Vít Slíva vyrovnává. A je to pokušení,\r\nk němuž v jistém okamžiku dojde snad\r\nkaždý zasvěcenec Poezie, přičemž Slíva\r\nsi k němu klestil cestu již v předchozích\r\nsbírkách. Dalším silným momentem\r\nbudiž setkání Eróta s Thanatem, objetí\r\nlásky a smrti. A pak jsou tu věci poslední,\r\nSlívova eschatologie — loučení, ztráty, tíže\r\nnenávratna. Procházíme se básníkovou\r\n„temnou nocí“, tedy stavy plnými úzkostí\r\na nejistot: Co s námi bude, až tady už nebudeme?\r\nCo všechno utáhne slovo, když\r\nse ho musíme vzdát? A co utáhne víra,\r\nkdyž se dostavují myšlenkově studené\r\nběsy pochyb? Barokní sváry a v nich více\r\ntmy než světla… a Boha nevidět. Vím,\r\nže bych měl věřit, ale neumím to. Neumím\r\nto, ale modlím se.