Gottschalk Hatto

Próza Gottschalk (1988), která tvorí spolu s pripojenými\r\nprózami Kratés a Jao Li volnou historicko-alegorickou trilogii,\r\nbyla posledním beletristickým textem, který Bondy vydal\r\nsamizdatove, zatímco \"román v dopisech“ s prvky \"road novel“\r\nHatto byl již napsán a vydán až po roce 1989. Obe titulní\r\nprózy jsou situovány do \"temného stredoveku“, do doby\r\nbeznadeje, nejistoty. Jejich protagonisty jsou duchovní bytosti,\r\nkteré se snaží na vlastní pest celit svetu, prchají z nej a opet\r\nse do nej vracejí. Autor v techto textech – a rovnež v Kratétovi\r\na Jao Lim, které se odehrávají v antickém Recku a ve\r\nstaroveké Cíne – využívá historických reálií, ale v jádre jsou\r\ntyto prózy alegorickými podobami doby, kdy byly napsány,\r\ntedy prelomu 80. a 90. let XX. století. Zároven jsou\r\ni kryptickými autoportréty, tak jako vetšina Bondyho\r\nprozaických prací. Všechny v tomto svazku obsažené prózy\r\nvycházejí knižne podruhé, ale poprvé spolecne a v textove\r\nrevidované podobe, která je výsledkem editorovy práce\r\ns rukopisy a dosavadními, tedy i samizdatovými vydáními.