Na 46 kratších povídek citlivé autorky vypovídá často o mezních situacích života lidí, kteří nežijí právě na výsluní. Také proto, že jsou psané většinou v první osobě, mají sílu autenticity, hrdina či hrdinka se otevřeně a bezelstně svěřují čtenáři. Hledají v sobě sílu, a u druhých oporu, lásku a bezpečí. Jako například matka devíti dětí v povídce Mařenka, jejíž synek zastřelí omylem v dětsví svého brášku. Všichni máme v životě cosi, s čím se musíme prát, vyrovnávat. Jiné povídky pracují navzdory drsným problémům hrdinů s humorem i sarkasmem. Autorka zvolila pro každého vypravěče vlastní jazyk odpovídající prostředí, ve kterém se pohybuje. I když jsou mnozí hrdinové bezvěrci, příběh provází duch křesťanských hodnot a nadějí, které nejsou příliš vzdáleny od těch humanistických. Nejsou výrazně spjaté s nějakou dobou, zabývají se nejčastěji dramatickými vztahy v rodinách. Nenásilnou a dojemnou mravoučností přinášejí úlevu a vyzývají k zamyšlení.
