Vyšehradští jezdci

Co mohou mít společného protinacistický\r\nodbojář ze skupiny Tři králové,\r\nsedmnáctiletý člen pražského pouličního\r\ngangu, odsouzený za „protistátní činnost“\r\ndo uranových dolů, a po slávě toužící básník?\r\nSnad víc než město a čas, v němž se\r\nprotnuly jejich osudy. Krátce po Vítězném\r\núnoru si režim posvítil i na takzvané malé\r\nryby. Spolu s politickou opozicí, kněžími\r\na vojáky ze západní fronty tak končili\r\nv lágrech i bezvýznamní zlodějíčci, obdivovatelé\r\njazzu a západní módy, v dobové\r\npropagandě nazývaní „pásci“.\r\nV červnu roku 1953 byli členové gangu\r\nVyšehradští jezdci zatčeni a brzy se konalo\r\nsoudní přelíčení. Přísné tresty měly\r\nbýt varováním pro ostatní prozápadně\r\norientovanou mládež. Zveličování jejich\r\n„protistátní činnosti“ v tehdejších médiích\r\nmělo však efekt právě opačný. Vyšehradští\r\njezdci se stali legendou, byť dnes už upadli\r\ndo zapomnění.\r\nSvorníkem románu je prostor Prahy.\r\nJejí místa i postavy, o kterých se v žádném\r\nturistickém průvodci nedočteme. Přes\r\ntemný příkrov společenské reality se Beranovi\r\nhrdinové pokoušejí nalézt alespoň\r\ntrochu nestádní způsob života. Za pár\r\ndoušků svobody však zaplatí krutou daň.