Přestože je období druhé světové války nesmazatelně zatíženo katastrofou šoa, podařilo se neprávem\r\nopomíjenému česko-izraelskému spisovateli Otu B. Krausovi (1921 Praha – 2000 Netanja) napsat román,\r\nv němž tyto události pro hlavního hrdinu, dospívajícího židovského mladíka Štěpána, představují spíše jen\r\nhistorický kontext. Hrůzy holokaustu, jimiž si Kraus i jeho pozdější žena Dita, „osvětimská knihovnice“, prošli,\r\nzůstávají jen jako stín dokreslující tíživou atmosféru doby, v níž Štěpán dospívá. Krausův román je citlivou\r\na sugestivní výpovědí o mladém muži, jehož hledání prvních lásek, vlastní české židovské identity, ale i vztahu\r\nk práci, rodičům a určujícím ideologiím 20. století (marxismus, sionismus) je ortenovsky bolestné i krásné\r\nzároveň. Štěpán je pro svůj původ vyloučen z gymnázia, posléze před okupací prchne do sovětského Ruska,\r\nkde ovšem rychle ze sociálně utopických snů i nepřekročitelné bariéry mezi domácím a cizím vystřízliví. Vrací\r\nse do protektorátu, kde jej mezitím postupující represe přivedou k práci na statku v severních Čechách.\r\nZemědělství se objevuje jako motiv téměř ruralisticko-sionistický (Palestina), líčení je ovšem velmi atraktivní\r\na tajemné: na statku sehrávají hlavní roli Němci i čarodějnice – obraz erotického napětí, které si ničím nezadá\r\ns žítkovskými bohyněmi, jež český čtenář objeví až několik desetiletí po napsání Cesty pouští . Celý románmetafora\r\nve své kombinaci důvěrného líčení „velkých dějin“ a „individuálních osudů“ připomene vrcholná díla\r\nFerdinanda Peroutky (Oblak a valčík ) či Egona Hostovského, po jejichž bok se v překladu z anglického\r\noriginálu suverénně řadí.
