O Kátě, která chtěla být dědečkem

\r\n O mezigeneračních vztazích s láskou a humorem 

\r\n Když se Káti ptali, čím by chtěla být, pokaždé rozhodně a bez váhání říkala: „Já bych chtěla být dědečkem.“ A víte proč? Protože kdyby byla dědečkem, byli by s dědou nejlepší kamarádi a mohli by spolu dědečkovat. Co takové dědečkování obnáší a jak to zařídit, aby měl člověk na hlavě bílý obláček? Právě o tom je tahle knížka. 

\r\n Dědečkové bývají vousatí, bělovlasí, plešatí, kulatí, vysocí, maličcí… Ať už nosí motýlka, či tričko Led Zeppelin, pořád je na nich nejlepší jedna věc — to, že jsou.