Pohádka o Ipsíkovi

Byli byste taky někdy radši, kdyby vaše děti neuměly číst? Třeba v hospodě, kde si, Matýsku, nemůžeš dát smažený sýr, protože ho nemají? (“Ale mami, tady přece píšou, že ho mají!”) I když se to někdy nezdá, být jediný, kdo umí číst a psát, by ale vlastně nebyla žádná zábava.
To zjistil i učený lýkožrout Ipsík, který proto písmena naučil larvičky v celé kolonii. Když pak přiletěl strakapoud a Ipsíka sezobnul, věrní žáčkové na jeho počest začali pod kůru vykousávat kroniku lýkožroutího rodu, který dodnes nese latinské jméno Ips typographus, tedy lýkožrout psavec.
Střídavě realistické a stylizované ilustrace Anety Františky Holasové, které si vystačí s odstíny hnědi a příležitostnými červenými detaily (protože není ohně bez červené jiskry a strakapouda bez červených pírek), doplňuje svižný text, který by se jistě krásně vyjímal i krasopisně vyhlodaný do lýka.