Oldřich KRÁL (* 13. září 1930 v Praze), sinolog, překladatel a teoretik překladu. V letech 1944–1948 absolvoval učitelský ústav v Praze, 1949–1953 vystudoval obory sinologie a kulturní dějiny Dálného východu na Filosofické fakultě UK. Jako asistent profesora Jaroslava Průška již před dokončením studia vedl kursy dějin čínské literatury a interpretace čínského literárního textu a v letech 1964–1967 absolvoval v Orientálním ústavu AV vědeckou aspiranturu v oboru klasické čínské literatury, kterou zakončil disertací na téma Umělecké postupy klasického čínského románu: Literáti a mandaríni (pod názvem Umění čínského románu vydala UK 1965). Český překlad Literáti a mandaríni. Neoficiální kronika konfuciánů vydal už v roce 1962 Odeon. O. Král se už v roce 1958 vrátil na FF UK. Tam se jak spoluautor podílel na přípravě knihy Svět literatury v roce 1967 (pod vedením F. Vodičky; 1995 připravil opravené a doplněné vydání). V roce 1968 dokončil habilitační spis Wen-sin tiao-lung: Příspěvek k popisu estetického myšlení v Číně a o rok později odevzdal do Odeonu i úplný český překlad citované klasické čínské poetiky pod názvem Duch básnictví řezaný do draků. Na příkaz politických míst bylo však habilitační řízení zastaveno a brzy následoval i zákaz jakékoli Královy pedagogické i publikační činnosti; monografie nevyšla a překlad vyšel až v roce 2000. Nadlouho posledním uveřejněným dílem byla antologie Kniha mlčení (v roce 1971 vydal Klub přátel poezie pod zcenzurovaným titulem Tao – texty staré Číny; pod původním titulemKniha mlčení. Texty staré Číny, vydala až Mladá fronta v reedici z roku 1994). O. Král byl v letech 1972–1989 zaměstnán jako kurátor ve Sbírce orientálního umění Národní galerie na Zbraslavi. Odtud vydával v sedmdesátých a osmdesátých letech samizdatově texty jako Malířské rozpravy Mnicha Okurky, Vnitřní kapitoly Mistra Čuanga, Tribunová sútra Šestého patriarchy, Deset obrazů shánění krávy. Zákaz publikování obešel Odeon v roce 1977 vydáním antologie tangských novel Starožitné zrcadlo (signoval Králův spolužák sinolog J. Fass); zákaz publikování prolomen až v letech 1986–1988 odeonovským vydáním tří svazků překladu největšího čínského klasického románu Sen v červeném domě. Ještě v témže roce 1988 vydal Odeon Královu Tribunovou sútru Šestého patriarchy a za překlad Snu v červeném domě udělil překladatel výroční cenu nakladatelství za rok 1988. Král se v roce 1990 se vrátil na FF UK, kde byl v obnoveném habilitačním řízení jmenován docentem čínské a srovnávací literatury; stal se prvním ředitelem Ústavu Dálného východu (do roku 1998); v roce 1993 založil Centrum komparatistikv, které řídil do roku 2000; v roce 1993 byl jmenován profesorem sinologie a srovnávací literatury UK. V roce 1994 spoluzaložil pražské Mezinárodní sinologické centrum sponzorované taiwanskou nadací CCK. Pracoval v obnoveném Pražském lingvistickém kroužku, jehož byl v letech 2007–2012 předsedou. Kromě řady studií a statí vydal monografii Čínská filosofie. Pohled z dějin (2005), inspirovanou přednáškami FF UK 1990–2000. Mezi další nejvýznamnější překladatelské počiny patří: Malířské rozpravy Mnicha Okurky (2007), Yijing – Kniha proměn (1995, naposledy 2008), Mistr Sun: O válečném umění (1999, 2008), Mistr Zhuang: Sebrané spisy (2006), Wumen, Brána bez dveří (2007), Velké učení. Doktrína středu (2008); romány Dong Yue: Vsuvka do Putování na západ: román na přidanou (2009), Li Yu: ROUPUTUAN – Meditační rohožky z masa (2011), Jin Ping Mei aneb Slivoň ve zlaté váze (1. svazek 2012, 2. svazek 2013, 3. svazek 2014). Ocenění: Cena nakladatelství Odeon za překlad Snu v červeném domě, Praha 1988; Mezinárodní cena za překlad Snu v červeném domě ke 240. výročí úmrtí Cao Xueqina, Peking 2003; Cena Učené společnosti České republiky za rok 2010; Státní cena za překladatelské dílo, Praha 2010. (S využitím slovníku Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté. Libri: Praha 1999.)
